Řekni mi, kým se obklopuješ a já ti povím, kdo jsi

Rozhlédněte se okolo sebe. Podívejte se na své přátele, rodinu, kolegy... lidi, co Vás obklopují. A teď si představte, že všichni ti, které vidíte, jsou odrazem Vaší mysli. Líbí se Vám ta představa?

Sami sebe často považujeme za individualitu, s vlastním postojem, názory a vlastním myšlením. Vše ostatní okolo nás, včetně našich přátel a prostředí, ve kterém se pohybujeme, vnímáme jako něco vnějšího, něco, co se přímo nedotýká toho, jací jsme. Opravdu je tomu tak?

Ve chvíli, kdy vědecké zkoumání přešlo ze zkoumání interakcí uvnitř mozku ke zkoumání interakcí mezi mozky, ukázalo se, že fungování našeho mozku závisí především na společenské pavučině v níž se nacházíme. A tak nás nepřímo ovlivňují nejen ti, s nimiž se přímo setkáváme, ale i lidé, se kterými se setkávají oni. Přísloví: Řekni mi, kým se obklopuješ a já ti povím, kdo jsi, tak nabývá nového významu. 

Naše obličeje ve skutečnosti zrcadlí výrazy lidí, které vidí. A co víc, toto zrcadlení se neprojevuje jen na úrovni našich mimických svalů, ale přímo v našem mozku. Vidíme-li utrpení druhých, v našem mozku to vyvolává vzruchy, jako bychom sami trpěli. A samozřejmě to platí také opačně. Jsme-li obklopeni veselými, smějícími se lidmi, i my brzy budeme touto pozitivitou "nakaženi". (Zkuste nad tím zapřemýšlet, až si budete vybírat program na večer. Možná pochopíte, proč už nesleduji televizi ani zprávy.)

To, kým se obklopujeme, je zásadní pro to, kým jsme a určuje to naši osobnost už od dětství. Vyrosteme-li v prostředí plném strachu, stane se z nás úzkostný člověk, který, pokud něco nezmění, prožije celý život ve strachu a s myšlenkou, že je třeba si na vše dávat pozor. Budeme-li žít v milující, harmonické rodině, v budoucnu budeme láskyplně přistupovat nejen k našemu životu, ale i druhým lidem. Obklopíme-li se úspěšnými, šťastnými a zdravými lidmi, nebude trvat dlouho a budeme myslet jako oni. A to samozřejmě platí i obráceně.

Těm, kteří celé dny naráží na "blbce" se tohle zjištění asi příliš líbit nebude, ale dokážeme-li se nad to povznést, je to v konečném výsledku vlastně celkem legrační hra. Od té chvíle, kdy si toto uvědomíme, se už totiž nemůžeme ptát: "Bože, co tady zas chce ten blbec?", ale budeme se ptát: "Čím jsem si tohoto člověka přitáhl do svého života? Co to vypovídá o mě?". 

Naše okolí je odrazem naší mysli a naše mysl je odrazem našeho okolí. Budeme-li tedy stále přemýšlet stejně a budeme-li se stále stýkat s těmi stejnými lidmi, budeme v našem životě zažívat stále to samé dokola. Líbí se Vám to, co vidíte ve svém okolí? Ano? Skvěle! Ne? Změňte to!