Média v nás

Narodili jsme se do mediální doby. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, média nás obklopují takřka na každém kroku a ovlivňují nejen naše myšlení, ale dokonce i to, jak žijeme svůj život. 

Začíná to již v dětství. Média do našich životů jsme přijali tak snadno, jako maminčinu ruku při cestě do školky. Scházíme se jako rodina u televizních novin, v autě si pustíme rádio a na záchodě čteme noviny. Jsou tak samozřejmou součástí našich životů, že už si je často ani neuvědomujeme. Tedy až do té doby, než bychom se jich snad měli vzdát. 

Nedávno jsem absolvovala jeden ze seminářů osobního rozvoje, u speakera, kterého sleduji celkem pravidelně. Byl určen jak začátečníkům, tak pokročilým a tak se zde setkali lidé různorodí, jak ti, co už jsou zběhlí, tak i ti, co jsou na úplném počátku něčeho, čemu budu říkat třeba "duchovní rozvoj". 

Mluvil o tom, jak si můžeme realizovat svůj svět a to jen prostřednictvím našich myšlenek, o vizualizaci, meditaci, afirmacích a dokonce i o tom, jak začal chodit člověk s přerušenou míchou. A všechny tyto informace celý sál vnímal tak přirozeně, jako bychom se bavili o přípravě guláše se šesti.

Pak nám ale řekl jednu věc: "Chcete-li pro sebe udělat to nejlepší, vyhoďte televizi z okna a přestaňte sledovat média". A zde přišel zlom. Velká část sálu se na speakera podívala, jakoby snad doprostřed sálu spadnul z jiné galaxie, další část se pak začala zděšeně vyptávat, zda-li to opravdu myslel vážně a jak si to vlastně představuje.

Nesledovat média?! Jak?! Jak můžeš vůbec v dnešní době existovat, když nevíš co se děje ve světě?! O čem se bavíš s lidmi?! 

Tak nějak zněly otázky, které padaly. A jeho odpověď? Naprosto jednoduše a skvěle. Trávím čas s rodinou, obklopuji se lidmi, kteří to mají stejně a vnímám jen informace, které chci. Jen ty, co ke svému životu skutečně potřebuji...

Nečekám, že dnes budou z nebe kromě deště padat televize. Ale možná se někteří z Vás zamyslí, co vlastně média do našeho každodenního života přinášejí? Jak ovlivňují náš profesní, nebo osobní život? 

Jak? Přináší do něho permanentní strach. Permanentní strach, že to, co denně vidíme na stránkách médií se může stát i nám. A tak ač žijeme spokojeným životem, v místě, kde se nějaká tragédie stane asi tak jednou za uherský rok, přináší média neštěstí druhých každodenně do naší bezprostřední blízkosti. Vážně tohle ve svém životě chceme a potřebujeme?