Čím je to krmí? Řekla bych, že nacionalismem...

Tahle otázka mi včera proběhla hlavou, když jsem mimoděk narazila na přenos sportovní gymnastiky z olympijských her. Za tu dobu, co jsem po gymnastických kobercích pobíhala já, se mnoho změnilo... A těžko říct zda-li k lepšímu..

U ostatních ne tolik znatelný, přesto rozdíl, dovršily Američanky se svým týmem, který ostatní země sfoukl jako svíčky. Stejně jako v jiných sportech, i zde, je dnes úroveň natolik jinde, že se člověk ptá sám sebe, dá-li se to ještě považovat za sport nebo zda předvádí už zázraky. Sestavy provedené s precizností natahovací hračky v domečku pro panenky a provádění prvků, které by nejeden pár let zpět považoval za neproveditelné. Komentátorka to skvěle vystihla při výstupu Bilesové, favoritky a čtyřnásobné medailistky, která svou sestavu na kladině prováděla jako poslední a tudíž před soustředěnými zraky celé haly: 

"Ona nepřišla soutěžit. Ona přišla, aby nám všem ukázala, jak se to má dělat..."

Těžko říct, odkud ta jejich preciznost pramení. Z toho, že je USA jedna z nejlidnatějších zemí na světě? Z toho, že "mají z čeho vybírat", ať už se týče sportovců nebo odborníků, kteří je připravují? Nebo za to můžou genetické předpoklady jednotlivých závodnic? Dle mého je v tom ještě trochu něco jiného. Hrdost a nacionalismus. Oni to nedělají jenom pro sebe, ale také pro čest svého národa, v zemi, kde národ něco znamená. V zemi, na kterou jsou hrdí. A když koukám na současnou politiku evropských zemí, včetně té naší, obávám se, že ostatním sportovcům nezbývá než to dělat pro sebe. Jen pro sebe. 

Přesto se musím smát, když čtu, že by Bilesová mohla překonat Čáslavskou. Nemohla. Tabulkově možná ano, ale jinak bychom srovnávali nesrovnávatelné. Jemnou něžnou dámu a testosteronou bombu navléknutou do dámského dresu... A to že se mi namakané ženské líbí. Ale do sportu jako je gymnastika podle mě prostě nepatří.