Road towards sunrise

Každý máme své sny, na něž myslíme, než uleháme do postele, s tím, že si o nich necháme zdát, odsunujíc je někam mimo realitu. Máme totiž za to, že jsou něčím, co do našeho stereotypního života nepatří a nemůže patřit… Co si však neuvědomujeme, je to, že i sny se mohou stát realitou, pokud jim to sami dovolíme. Jen my jsme strůjci svého štěstí. Minimálně, co se cestovatelské touhy týče, nepochybně. Nevěříte? Vím o člověku, co vás o tom přesvědčí.

Plakát na promítáníJan Žďánský

Představte si situaci, kdy řeknete, že víte o někom, kdo jel do Tokia na kole. Co bude následovat? Dostane se Vám nejprve posměšných úšklebků střídaných nechápavými a nevěřícnými pohledy, ve chvíli, kdy druhému dojde, co jste právě řekl a že to myslíte skutečně vážně. Na první pohled to zní trochu jako scifi, ale o tom, že v cestovatelském životě nic není nemožné, by Vám mohl vyprávět jeden dobrodruh z Mladoboleslavska. A taky, že bude. A to ne za dlouho.

Jan Žďánský nebyl nikdy ten typ, který by marnil svůj volný čas válením na gauči u televize. Za svůj život toho vyzkoušel již mnoho a ve většině pak v tom extrémním měřítku. Byl úspěšným zápasníkem v thajském boxu, později v MMA, kde se jako jeden z mála Čechů probojoval do ruské organizace M1. Hory byly jeho druhým domovem, od občasných výletů a spaní „pod širákem“ až po nejextrémnější výzvy. Ani to však ani zdaleka nenaplnilo jeho touhu po dobrodružství. Nedlouho na to poznal krásu cestování a poznávání nových krajů. A to už je jen krátký a zároveň mílový krůček k tomu, co následovalo.

Říkáte si, že teď vás už nic nemůže překvapit? Mýlíte se. Protože poslední nápad byl natolik šokující, že jistě vykolejil i ty, kteří jej už dávno znali a tak nějak věděli, co čekat. Ve stručném shrnutí: 1 člověk, 2 kola, 8 měsíců, 10 zemí, 17000 kilometrů… Ano, rozhodl se, že sedne v Mladé Boleslavi na kolo a dojede až do Tokia. Sám, odkázán na vlastní síly, projíždějíc země, do kterých by většina z nás nejela, ani kdyby za to dostala zaplaceno. Pro mnoho lidí něco nepředstavitelného. A proto snad ani nemusím mluvit o tom, s kolika skeptickými pohledy se asi musel potýkat…

Jak říká on sám: „Dlouhou dobu jsem přemýšlel nad tím, že mi v mém cestovatelském životě něco chybí. Že bych chtěl podniknout velkou, zásadní cestu. Opravdové životní dobrodružství. Abych dostal cestovní náklady na minimum, napadlo mě naplánovat cestu na kole. Ale kam? Lákaly mě země střední Asie. Jenže jak jsem stále koukal do atlasu světa, řekl jsem si: Tak proč to nezkusit přejet celé až k moři. Ještě lépe, až do Japonska…… do Tokia. Z Čech do Tokia na kole, to bude ta cesta.“

- See more at: http://cz.opinionspost.com/cesta-za-vychodem-slunce